Z historie

 

Na rozdíl od velké většiny plemen, máme u leonbergerů vcelku jasno,
kdy, kde, čí zásluhou a jakým způsobem jako plemeno spatřili světlo světa.
Ne, že by snad v dnešní době žili nějací pamětníci jeho vzniku,
ale přece jen rok 1846 není v historii psích plemen rokem tak vzdáleným,
aby se nedochovalo dostatek důkazů, podporujících dále uváděné skutečnosti.
S pojmem kdy, tedy můžeme jednoznačně spojit rok 1846. 
Tehdy se skutečně první leonberger narodil.
A kde to bylo? V německém městečku Leonberg, ležícím nedaleko města Stuttgart.
Jeho tvůrcem byl vysoce vážený městský radní, pan Heinrich Essig, žijící v letech 1808 - 1889.
Na jeho dvoře byla chována nejrůznější zvířata.
Vedle domácích zvířat a drůbeže i například lišky, srny nebo bažanti. 
Samozřejmě tam nesměli chybět ani psi. A nebylo jich zrovna málo. 
Pan Heinrich Essig jich ročně prodával mezi dvěma až třemi sty a z dnešního pohledu by se nám mohl jevit opravdu jako velkochovatel. 
To mu však neubírá na zásluhách, patřících mu za vznik plemene leonberger.
 A tak vysokým cílem, jež si pan radní vytkl bylo, vyšlechtit plemeno psa do podoby lva, 
který byl erbovním zvířetem Leonbergu. 
Jelikož pan Essig udržoval dobré vztahy s obyvateli kláštera Velký Svatý Bernard, stal se praotcem všech leonbergerů velký, dlouhosrstý svatobernardský pes z klášterního hospice a pramatkou černobílá novofundlandská fena, kterou bychom dnes spíše zařadili pod plemeno landseer.
První potomstvo dostalo do vínku velikost otce a zbarvení matky.
 S povahou hlídače byl chovatel spokojen. Tito psi byli dále po čtyři generace šlechtěni.
 Dva z těchto jedinců se údajně dostali výměnou za jiného svatobernardského psa opět do kláštera Svatého Bernarda, 
kde pro své schopnosti předčili původní psí kolegy. 
Prvotním záměrem Essigovým bylo zachovat bílou barvu a tak, aby ji udržel, použil k plemenitbě pyrenejského horského psa, kterého sám vlastnil. Kde se vzala dnešní žlutá barva, není ale úplně jisté. 
Některé prameny uvažují i o přikřížení žluté dogy.
V plemeni leonberger se podařilo spojit vynikající vlastnosti bernardýna, novofundlanďana a pyrenejského horského psa. A tak leonberger té doby odstartoval k hvězdnému vzestupu.
 Jedinci této rasy byli předvedeni na výstavě v Mnichově. 
V roce 1870 přináší rakouský tisk zprávu o prvním ze sedmi psů rakouské císařovny Alžběty, zvané Sissy. 
Ta si pořídila, dle této zprávy, nádherného leonbergera, jenž měl mít oslnivě stříbřitě bílou srst a hnědé uši. 
Vzrůstem i sílou překonal novofundlanďana. 
Každodenní vyjížďky do Prátru se svou majitelkou ho jasně řadily na vysoký post oblíbenosti a v tomto parku také můžeme najít i dnes sochu císařovny se dvěma leonbergery po boku. 
Svým leonbergerem se také pyšnili i mnozí jiní slavní a významní lidé, například Richard Wagner, Otto von Bismarck, italský král Umberto, Giuseppe Garibaldi, francouzský císař Napoleon III, v Anglii princ Waleský a mnozí další. V roce 1873 bylo z Německa vyvezeno 374 psů tohoto plemene. Cena se v té době pohybovala okolo 1000 zlatých.
Po smrti Heinricha Essiga v roce 1889 nastala ztráta vážnosti leonbergera jako plemene. 
Jeho odpůrci, zvláště z řad chovatelů výchozích plemen, se snažili úspěšného konkurenta zbavit. 
Jak to také dokládá citát ze Strebelovy knihy Němečtí psi a jejich původ s přibráním a pojednáním veškerých psích plemen:" .....přišel čas, kdy se vytáhlo do pole proti leonbergskému chovu jako nepříjemnému průvodnímu jevu v chovu bernardýnů. Co se nedá definovat, považuje se prostě za leonbergera". 
Na obranu se však spojili příznivci leonbergerů. 
Vytvořili tak v roce 1895 "Mezinárodní klub pro leonbergské psy " se sídlem ve Stuttgartu, v roce 1901 "Národní leonbergský klub" se sídlem v Apoldě a v roce 1908 "Leonbergský klub" se sídlem v Heidelbergu.Obě světové války zasadily chovu psů, včetně leonbergerů těžké rány. 
Přesto se v meziválečných, válečných i poválečných letech našli obětaví chovatelé, kteří dokázali plemeno zachránit.
 A tak konečně dne 10.06.1948 byl založen ,, Německý klub pro leonbergské psy" se sídlem v Leonbergu. 
Ten, je spolu s VDH a FCI, garantem chovu leonbergerů dodnes. Dne 27.09.1975 byla z iniciativy tehdejšího předsedy německého klubu pana Roberta Bautelspachera ustavena ,,Mezinárodní unie pro leonbergské psy" se sídlem v Leonbergu sdružující kluby z mnoha zemí celého světa.
 

HISTORIE PLEMENE V ČESKÉ REPUBLICE 

 

 

 

Čechách se leonbergeři vyskytovali již dávno. V prvorepublikovém tisku se občas objevil inzerát na prodej či koupi leonbergera. V Haškově Dobrém vojáku Švejkovi je psáno o leonbergeru (část I., kapitola 6). Také v knize o léčbě domácích zvířat "Zlatá kniha hospodáře II" z meziválečného období, se autoři o leonbergeru zmiňují. Je zcela jisté, že po válce se leonberger jako služební pes, objevil i na českoněmecké hranici v držení tehdejších ochránců hranic "financů".

 

 

A teď již k chovu. Mezi prvními skutečně zapsanými leonbergery v Čechách se objevily na začátku osmdesátých let minulého století dvě feny. Obě byly dovezeny z Rakouska. Starší z nich Asca v. Schloss Almegg narozená 18.11.1979 a mladší Bianca v. d. Douglasfichte s datem narození 11.08.1980. Kynologický tisk se zmiňuje o výstavě v rakouském Tullnu, konané dne 10.10.1982, kde obě výše uvedené fenky obdržely ocenění výborná. 

 

 

V prvopočátcích byli leonbergeři sdruženi v Klubu chovatelů málopočetných plemen a v chovu leonů se radou i pomocí angažoval Ing. Jan Findejs

Ten jak je  dobře známo, pomáhal v Čechách s chovem i dalších,

 do té doby u nás nechovaných plemen psů. 

Jeho zásluhou se podařilo v poměrné krátké době vést chov leonbergerů v pěti liniích. Začátek chovu se v našich podmínkách stavěl převážně na východoněmeckých dovozech a sporadicky pak také na dovozech z Rakouska a Německé spolkové republiky.

 

 

První dva vrhy se narodily v roce 1984. 

Jednalo se o A vrh chovatelské stanice Beskydský Radegast

chovatele Miroslava Pelce s datem narození 16.03.1984 

( Asca v. Schloss Almegg, Rakousko x Pharis D Ayriana Väedja,  Francie )

 a o A vrh Z chuchelského zátiší, chovatele Otomara Ferra, narozeným 12.09.1984 ( Ilka v. Mühlenberg, DDR x Orpheus v. Mühlenberg, DDR ).

 

Další dva vrhy byly odchovány v roce 1985.

Byl to vrh A Zručská blata, chovatele Ing. Zdeňka Svobody, 17.06.1985 ( Barsa v. Stammhaus Eike, DDR x Ex v. Wächter, DDR ), tato chovatelská stanice se velmi významně zapsala do chovu leonbergerů v Čechách a pochází z ní i druhý interchampion v pořadí, první fena s tímto titulem u nás Ingi Zručská blata.

Dále pak vrh B z Chuchelského zátiší, chov Otomar Ferro, nar. 18.10.1985 

( Ilka v. Mühlenberg, DDR x Orpheus v. Mühlenberg, DDR ).

 

V roce 1986 již byla odchována štěňata přece jen ve větším počtu a to v pěti vrzích:

  • vrh A Od Čerchovské skály, chov. Z. Svoboda,19.5.1986 (Britt v. d. Nibelungen x Quarri v. Mühlenberg)
  • vrh A z Votických strání, chov. Milan Slaba, 2.6.1986 (Altia Z chuchelského zátiší x Askan v. Weissen Haus)
  • vrh C z Chuchelského zátiší, chov. Otomar Ferro, 23.11.1986 (Ilka v. Mülenberg,  DDR x Askan v. Weissen Haus,  BRD)
  • vrh B z Votických strání, chov. Milan Slaba, 
    (Altia Z chuchelského zátiší x Askan v. Weissen Haus)
  • vrh A Adak, chov. Aleny Weinlichové, narozen 28.12.1986 
    (Alin v. Riegel - DDR x Askan v. Weissen Haus)

V průběhu dalších let narůstaly počty leonbergerů geometrickou řadou. Začalo se uvažovat o založení samostatného chovatelského klubu společně s hovawarty. Nakonec v březnu roku 1988 vznikl zcela samostatný klub pro leonbergery, s názvem 

"Klub chovatelů psů leonbergerů" . 

Od tohoto klubu se přibližně za pět let od začátku jeho činnosti oddělil druhý klub s názvem 

"Moravskoslezský klub chovatelů a přátel leonbergerů".

 

převzato z internetu

      Clarence Druhá šance - 12 měsíců