Epilepsie 

Onemocnění mozku , 

při kterém pes upadá do krátkodobých nebo dlouh.záchvatových stavů .

Záchvat trvá buď jen několik vteřin či minut a nebo doznívá několik dnů .

Také jsou jedinci , kteří mají záchvaty často , ale jsou i psi , kteří jsou postiženy ojediněle .

Většinou se projevuje okolo 5 měsíce , v krajních případech naopak okolo 6 roku .

Nejčastějši příčiny jsou genetické , poškození nervové tkáně , nádory , choroby jater , problémy s chrupem .Na záchvatu se může podílet i vzruch ,

zvířete má třeba radost , že majitel přišel domů , příprava na odjezd , radost z procházky , zazvonění zvonku ...... aj.

Epilepsie je dost častý problém, který je mnohem četnější u psů, než u koček. Je vyvolána abnormální reakcí mozku na podněty, které jsou vysílány z chorobného ložiska v mozkové tkáni. Obecně se projevuje křečovými stavy. Majitel obvykle udává náhlý pád zvířete na bok, bezvědomí a křeče končetin, resp. celého těla, které za několik minut odezní. Někdy se zvíře pozvrací, počůrá nebo pokálí.Toto onemocnění může mít také lehčí formu, při které zvíře strnule stojí, tlačí hlavu dolů, nereaguje na povely a podobně. (může být např. náhle abnormálně agresivní). 

U některých záchvatů lze dobře rozeznat 4 fáze:

  1. fáze prodromální - může trvat hodiny až dny, zvíře může být ustrašené, nejisté 

  2. fáze (aura) - trvá sekundy až hodiny, dochází ke stupňování neklidu 

  3. fáze (iktus) - trvá zpravidla několik minut, je to samotný záchvat 

  4. fáze postiktální - může trvat pár sekund až několik dní a jde o postupné zotavování zvířete 

Označení epilepsie bychom měli používat výhradně pro idiopatickou, tedy funkční epilepsii a ne pro obecné označování křečových stavů a záchvatů, protože ty mohou mít původ jinde. Z toho hlediska rozdělujeme epilepsii na primární a sekundární. Do primární řadíme epilepsii symptomatickou, tj. prokazatelné onemocnění mozku (zánět, novotvar) a epilepsii idiopatickou, tj. bez zjištění příčiny (často dědičnou). Sekundární epilepsie zahrnuje ostatní příčiny, jimiž mohou být například snížená hladina krevního cukru nebo vápníku v krvi, otrava organismu toxiny apod. 

Z výše uvedeného vyplývá, že před stanovením diagnosy epilepsie idiopatická (někdy též pravá), musí veterinární lékař vyloučit všechny ostatní příčiny a ne hned při křečových stavech paušálně nasazovat léky na epilepsii. Vždy je potřeba důkladná anamnéza, klinické vyšetření zvířete, vyšetření krve a moči. V některých případech též další specializovaná vyšetření jako vyšetření mozkomíšního moku, EKG, popř. počítačová tomografie (CT). 

U pravé epilepsie se dá někdy určit podnět, který vyvolá záchvat, proto je dobré zvíře dobře pozorovat a zapisovat si, co záchvatu předcházelo, jeho průběh i dobu trvání. Často se jedná o silné podněty zvenčí například nadměrný hluk apod. Záchvatu též může předcházet např. nadměrná fyzická zátěž či velký emoční stress (radost, strach).

Pokud nakonec veterinář dospěje ke konečné diagnose epilepsie, může zahájit léčbu. Obecně se zvíře medikuje až od určité frekvence a síly záchvatů. Lékem první volby je fenobarbital. Je to syntetický barbiturát, u nás ve specialitách Phenaemaletten a Phenaemal. Léčba je dlouhodobá v mnoha případech celoživotní. Z počátku léčby se může objevit několik dnů trvající skleslost zvířete, která po postupné toleranci (asi za týden) mizí. Dávkování je individuální a preparát se podává 2x denně. Je potřeba se vyhnout náhlému vysazení medikamentu, které se může na zvířeti projevit příznaky závislosti, nebo může dokonce zvíře upadnout do těžkého záchvatu. 

 "Co dělat když vaše zvíře dostane epileptický záchvat?".

 Hlavně nepropadat panice, dát pozor aby se neporanilo, popř. nevdechlo zvratky. 

Také je potřeba si uvědomit, že zvíře má často zastřené vědomí a podle toho k němu přistupovat. Často se stává, že při záchvatu zvíře pokouše nevědomky majitele. Doba, po které by měl majitel urychleně dopravit zvíře, které právě prodělává záchvat k veterinárnímu lékaři, je velmi individuální a záleží na zkušenostech majitele. Obecně doporučujeme vyhledat lékaře při záchvatu trvajícím déle než 5 minut.

 

V každém připadě je nutná konzultace s lékařem a podrobné klinické vyšetření .

Epilepsie je obecně velmi málo dědičná, více se však dědí některé druhy epilepsie než jiné.

V zásadě existují 2 skupiny epilepsií:
1. Epilepsie tzv. s ložiskem - to znamená, že někde v mozku je určité místo, odkud vznikají epileptické výboje a tím i záchvaty. 

2. Epilepsie tzv. generalizované - to znamená, že mozek jako celek má dispozici, aby epileptické výboje postihly celý mozek najednou.

Epilepsií může pes  onemocnět v kterémkoli věku – ať už na základě genetiky, nebo následkem úrazu, operace, stresu, vypětí apod. 

Je však ve většině případů (uvádí se přibližně 70 %) vyléčitelná.

Je naprosto důležité  vyřadit a nebo hlavně  absolutně nezařazovat psa nebo fenu  do chovu- pokud to však majitel nezatají .