Klinické příznaky torze žaludku  jsou :

 

neúspěšné pokusy o zvracení, zpočátku psi projevují neklid, který později přechází do apatie, protož krevní oběh už nespolupracuje.

Jakmilé se žaludek převrátí, plyny se v žaludku uzavřou.

Na psu se projeví rychlým nadmutím břicha ve slabinách.

Pozor-zvíře velmi trpí,rychle následuje kolaps,pokud se psu nedostane okamžité péče, uhyne na selháni srdce.

Krevní oběh se musí stabilizovat a pak dochází k operací.

Při operaci se žaludek vyprázdni a uvede zpátky do normální polohy.

 Po operaci trvá ještě 3 dny nebezpečí, že u psa nastanou opět poruchy srdečního rytmu.

Přesnou příčinu torze žaludku se zatím nepodařilo úplně  objasnit, pravděpodobně na tom  má však vliv   :

- roztažení žaludku v důsledku příjmu velkého množství potravy (krmení jednou denně)
- rozvoj plynů v žaludku a následné převrácení
- pohyb po jídle s následným obrácením naplněného žaludku

Jako vhodná prevence proti tomuto onemocnění je podávat psům místo jedné velké krmení dávky dvě až tři menší během dne.

Krmení minimálně dvakrát denně sice není zárukou, 

že pes nikdy nebude torzi postižen, ale toto opatření riziko výrazně  snižuje.

Přetočení žaludku je jedním z nejčastějších nebezpečí především pro velká plemena psů.

O příčinách a možnostech prevence tohoto, často smrtelného, onemocnění se vedou na netu  rozsáhlé diskuze.

Torze žaludku (angl. "bload") je pravděpodobně podmíněna geneticky,

mohou i zde být  i rizikové faktory jako  přetažení, nevhodná strava, nevhodný čas krmení, ale i souhra nešťastných náhod.

Laicky se dá  torze vysvětlit takto:
Pes má žaludek umístěný horizontálně. Můžeme  si ho představit jako balón upevněný ve dvou bodech v horizontální rovině. Když ho naplníme a rozhýbámeho - velmi lehce se přetočí a tím se zauzlují jeho konce. Je to jen velmi, velmi laický pohled na problém torze.  Potrava, která se dostane do žaludku, může vytvořit plyny, čímž se objem žaludku enormně zvětší a při pohybu se následně samotný žaludek může otočit. Tím se zaškrtí cévy, vzniká cévní kolaps a znemožnění peristaltiky. Hlavní riziko v podstatě tvoří potrava, ze které se ve velké míře tvoří kvasnými procesy plyny. U psa , který je  krmený  granulemi, ve kterých je velmi hodně obilnin, a málo kvalitních bílkovin, se může více  objevit torze.

To může způsobit i zkažený tuk v krmivu.

I když je psovi podávána kvalitní potrava, při zvýšeném příjmu tekutin,

když je břicho tzv "nacpané do prasknutí" a pes běhá , dovádí a  skáče, opět může dojít k torzi.

Uvádí se , že torze žaludku se projevuje postupně 18-ti příznaky:
1) zvětšení objemu břicha
2) na pohled ztuhlé břicho
3) břicho bolestivé na dotyk
4) zvracení pěny nebo tekutiny
5) neúspěšné pokusy o zvracení
6) zrychlené polykání
7) nadměrné slinění
8) zrychlené dýchání
9) nadměrné pití
10) nechutenství
11) červené nebo bledé dásně (tedy ne přirozeně růžové)
12) nahrbený postoj ve stoji nebo v leže
13) leh či sed v nezvyklých polohách
14)  někdy pozice při které je předek při zemi  a zadek na hoře
15) svíjení se
16) vyhledávání skrytých -tmavých míst
17) nepřirozeně klidné chování, proto až skoro -
18) apatie


Příznaky následují velmi rychle za sebou a jedinou pomocí je včasné vyhledání poučeného veterináře!

Při podezření na torzi žaludku vašeho psa ho kontaktujte okamžitě. V žádném případě návštěvu veterináře neodkládejte na ráno.

 

Torze žaludku  je druhou nejčastější příčinou úhynu psů  hned po rakovině .

Toto onemocnění postihuje především starší psy (přibližně od 5 let) středních a velkých plemen s hlubokým hrudním košem a ochablými tkáněmi. Torze žaludku, neboli jeho přetočení, je úzce spjata s krmením. U psů, kteří jsou krmeni jen jednou denně je riziko propuknutí mnohem větší než u psů, kteří mají denní příděl krmiva rozdělen do dvou a více dávek. Také pestrost potravy zde hraje určitou roli. Studie provedená na irských setrech prokázala, že psi, kteří dostávají jen jeden druh krmiva, jsou vystaveni mnohem vyššímu riziku torze žaludku, než psi, kteří dostávají různé druhy krmení.

Zvláště často jsou postiženy Německé dogy. Vice než polovinu z nich s velkou pravděpodobností postihne torze žaludku a téměř čtvrtina pak onemocnění nepřežije. Při torzi žaludku hrají velkou roli genetické predispozice. Psi, kteří onemocněli torzí žaludku, nebo ti, jejichž rodiče tato nemoc postihla, by se neměli dále používat do chovu.

Přesnou příčinu torze žaludku se zatím nepodařilo přesně objasnit. 

DILATACE -  Autor: Theresa W. Fossum, DVM, PhD, College of Veterinary Medicine, Texas, USA

 

Syndrom dilatace a torze žaludku (GDV/)je akutní onemocnění s úmrtností 20–45 % u léčených zvířat. Zvětšení žaludku je spojeno s funkční či mechanickou zábranou průchodnosti prostupu zažitiny žaludkem. Vyvolávající příčina je neznámá, ale jak jednou dojde k rozšíření žaludku, jsou přerušeny fyziologické možnosti odchodu plynů ze žaludku /krkání, zvracení a pylorické vyprazdňování/. Příčina GDV je neznámá, ale zcela jistě se vznikem tohoto syndromu souvisí tělesná aktivita po příjmu většího množství potravy či tekutin. Epidemiologické studie neprokázaly souvislost mezi vznikem GDV syndromu a krmením suchého krmiva na bázi sóji či cereálií. Bylo však prokázáno u plemene Irský setr, že jedinci krmení pouze jedním typem krmiva jsou náchylnější ke vzniku GDV, než jedinci krmení různými krmivy. Z toho lze vyvozovat, že u velkých a obřích plemen lze riziko GDV snížit přidáváním vařeného či konzervovaného krmiva ke granulím. Skrmování suchých krmiv, mezi jejichž čtvrtou hlavní složku patří oleje a tuky zvyšuje riziko vzniku GDV. Dalšími souvisejícími příčinami vzniku tohoto syndromu jsou anatomické predispozice, ucpání střeva, úrazy, primární poruchy pohyblivosti střeva, zvracení a stres. Klientům, vlastnící plemena se zvýšeným rizikem vzniku tohoto onemocnění doporučujeme následující: - krmení několika menších krmných dávek denně místo jedné velké porce - zabránění vzniku stresu během krmení (oddělení psů během krmení v domácnostech s větším počtem psů) - omezení fyzické aktivity před a po krmení - nepoužívat ke krmení vyvýšené umístění misky - nepoužívat k chovu jedince prvního stupně příbuznosti se zvířaty, jež mají v anamnéze onemocnění syndromem GDV - u vysoce rizikových jedinců provádět preventivní gastropexii (fixaci žaludku) - vyhledat veterinární pomoc okamžitě při příznacích nadýmání Obecně žaludek rotuje ve směru hodinových ručiček z pohledu chirurga hledícího ke hlavě psa, ležícího na zádech. Zadní dutá žíla a portální tepna jsou zaškrceny rozšířeným žaludkem, což omezuje přítok krve k srdci a způsobuje nedokrvení srdce. Obstrukční šok a nedostatečné prokrvení tkání postihuje srdce, ledviny, slinivku, žaludek a tenké střevo. Vznikají poruchy srdečního rytmu. Částečná nebo chronická dilatace a torze žaludku může u psů též vzniknout a je to obvykle zhoršující se, ale ne přímo život ohrožující onemocnění, spojené se zvracením, nechutí k žrádlu a hubnutím. Tito psi mohou mít chronické, navracející se příznaky, ale mezi jejich nástupem se jeví jako zdraví. Změna polohy žaludku je dočasné, bez jeho rozšíření. Pro diagnostiku je důležité opakované vícenásobné RTG vyšetření. Dilatace a torze žaludku vzniká nejčastěji u velkých plemen s hlubokým hrudníkem. (německá doga, výmarský ohař,bernardýn, německý ovčák, irský a gordonsetr, dobrman), ale byla též popsána u středních či malých plemen (náchylnější se zdá být baset a šarpej). Může vzniknout u psů jakéhokoli věku, ale náchylnější jsou psi středního věku a strarší psi. Rizikovější jsou jedinci s hlubším hrudníkem. Majitel pozoruje progresivně se rozšiřující tympanické břicho nebo jednoduše najde nadmuté, ležící zvíře. Psi projevují bolestivost a mohou být nahrbení. Časté je slinění, bezvýsledné nápinky na zvracení a neklid. Pro diagnostiku je nutné RTG vyšetření, které odhalí jednoduché rozšíření žaludku od dilatace s torzí. Před vyšetřením by zvíře mělo být dekomprimováno. Pacienta je nutno stabilizovat infuzemi, provést krevní vyšetření a podat mu antibiotika. Pokud jeví dýchací potíže, doporučuje se podání kyslíku maskou či nosním insuflátorem. Při zahájení protišokové léčby je nutno zvíře dekomprimovat. Co nejdříve po stabilizaci zvířete je nutno přistoupit k chirurgickému ošetření. Cílem této léčby je vyšetřit slezinu a žaludek a odstranit nekrotickou tkáň, dekomprimovat žaludek a napravit případnou změnu polohy, připevnit žaludek k břišní stěně, aby bylo zabráněno opakované změně jeho polohy. Tato fixace žaludku se nazývá gastropexie.