Dovolím si zde opsat základní věty z velmi pěkně zpracovaného článku  vysvětlujícího problematiku genetiky v chovu  ,

 uveřejněný v  časopise Svět psů .

 

...MYSLET V GENERACÍCH....      GENETIKA

Mnoho chovatelů obětuje ve prospěch svého koníčka (kynologie) veškerý volný čas a síly , vzdělává  se atd , atd ,

vše s cílem posunout své vyvolené plemeno o '' kousek dál ''.

A to i přesto , že garanci ůspěšnosti v chovu  jim nikdo dát nemůže .

Ve hře je totiž  spousta faktorů.

ZOODPOVĚDNOST CHOVATELE SPOČÍVÁ MIMO JINÉ V TOM ,

ŽE BERE V ÚVAHU VEŠKERÉ ASPEKTY NEZBYTNÉ PRO ŮSPĚŠNÝ CHOV.

 ( VŽDYŤ SE SNAŽÍ ZASAHOVAT DO STOVEK MILIÓNŮ LET  TRVAJÍCÍ PŘÍRODNÍ SELEKCE .)

ZATÍMCO KRÁTKODOBÝCH ÚSPĚCHŮ V CHOVU DOKÁŽE DOCíLIT TÉMĚŘ KAŽDÝ ,

ZOODPOVĚDNOST ZA ZDRAVÍ PLEMENE ZAČÍNÁ TAM , KDE  SI CHOVATEL ZAČNE KLÁST OTÁZKU ,

JAKÉ GENETICKÉ  PŘEDPOKLADY POTENCIONÁLNÍ RODIČE PŘINÁŠEJÍ A JAKÉ DŮSLEDKY BY CHOV S TĚMITO ZVÍŘATY MOHL MÍT ?

ŠPATNÝ ODHAD MŮŽE PLEMENO TRVALE POŠKODIT .

PRYČ S RŮŽOVÝMI BRÝLEMI 

Celé téma je velmi složité .

Většina psů , kteří mají být použity pro chov , žije s rodinou a je s nimi  spojen pevným poutem náklonnosti .

Je v tomto případě  vůbec možné objektivně rozhodnout , zda je takový miláček vhodný do chovu ?

Vidět jeho chyby ?...dokonce se snažit odhadnout , zda by snad nemohl přenášet nějaký (třeba i skrytý) genetický defekt.

Rozhodnutí přiznat se před ostatními chovateli nebo před celým klubem , že s mým psem není něco v pořádku , není jednoduché .

Když ne hrdost , tak i proto co by si  '' ostatní pomysleli ? ''

Nebo majitel chovatelské stanice , ze které máte zvíře , se bude cítit dotčen , protože se bude obávat potíží ( třeba s prodejem dalších štěňat ).

Rozhodování chovatele , který u svého psa odhalí závažnou vadu či nedostatek , je asi těžké .

Říci něco nebo mlčet ??

Zvláště když nemáte nikde zaručeno , že také ostatní chovatelé se zachovají podobně čestně  a nebudou si klidně dál chovat na zvířatech ,

jež mají stejnou nebo i větší chybu než to vaše .

Ale protože se o '' tom  nebude mluvit '', bude se na jejich psy pohlížet jako na bezvadné.

PŘES TO VŠECHNO JE POVINNOSTÍ KAŽDÉHO , KOMU OPRAVDU LEŽÍ NA SRDCI BLAHO PLEMENE , SE O TO POKUSIT.

NEBEZPEČÍ GENŮ 

Každá vada se hned neprojeví , co se týká zvláště těch geneticky podmíněných .

Většina nemocí je totiž RECESÍVNÍ POVAHY , tzn - nemusí se objevit , přesto jsou již genetikou v daném jedinci pevně zakotveny .

Výhodou této skryté dědičnosti je , že se nemoc projeví pouze v případě , kdy mají příslušný genetický defekt pes i fena .

Nevýhodou je , že skrytost dědičného defektu sugeruje představu , že se jedná o zdravé zvíře , i když to tak nemusí být .

Nedotčený dominantní genový pár se postará o potlačení defektního projevu..

Pokud je tedy dědičná nemoc přítomna recesivně , projevý se ve chvíli , když bude mít stejně ''nemocné '' geny i druhý pes .

Tato pravděpodobnost je větší při úzké chovné základně a také prudce  stoupá , když je partner příbuzný .

V celosvětovém měřítku se počet chorob odhaduje na 450 . Vlastně je to paradox- jen málo genet.nemocí je u psů založeno dominantně .

To znamená , že kdybychom spojili psa s genet.defektem se psem bez genet. defektu , u štěňat by se nemoc vůbec neprojevila .

Navíc mnoho vážných genet.onemocnění má letální charakter , tzn ,že štěňata na ně hynou .

Když to shrneme , závažná genet.omenocnění by u psů již neměla být , protože  jejich nositelé - a s nimi nositelé vadné geny - záhy uhynou , dříve než stihnou sami mít potomstvo.

Ale realita je jiná: existuje velké množstvý dědičných omenocnění .

Pro srovnání - na konci 20 .let 20 století jich nebylo ani deset .

 

Důvody tak masivného rozšíření je vliv životného prostředí .Podceňovat nelze ani životní podmínky  zvířete.

A dále ( má pozmánka - to snad nejhorší ) je to , že i my -lidé - jsme ochotni udělat prakticky cokoliv , aby je  psům  dařilo dobře  .

To není nic odsouzeníhodného-  ovšem v chovu to může mít naprosto fatální následky -

Např. genet. defektem vyvolané   choroby a nemoce

(( jako např  epilepsie, spondylóza , dysplazie, astma , leukémie, diabetes , PRA, onemocnění ledvin, kryptorchismus aj , aj.......)).

se snažíme zmírnit  podáváním vhodných medikamentů a prostředků .

A díky vysoké ůčinnosti moderních léků se nám to často podaří .

Ale jedno při tom rádi přehlížíme - léčba - je jen korekcí , tzn , že nám určitě nevyléčí samu genet.podstatu omenocnění.

Čím více bude takový pes použit v chovu , tím více se původně recesivní omenocnění projeví v následujících generacích .

ŮSKALÍ ŠAMPIONŮ 

Nelze se ohlížet jen na to , aby naše odchovy získávaly tituly šampionů bez ohledu na zdraví .

Každý , kdo se chce věnovat chovu psů , bere na sebe kus zoodpovědnosti za celé plemeno.

Neměl by se do toho proto pouštět bez příslušných znalostí genetiky a sázet na náhodu .

 

JEN TEN , KDO SI UVĚDOMÍ , ŽE CHOVAT ZNAMENÁ MYSLET V GENERACÍCH , 

ŽE JEHO DNEŠNÍ ČINY SE V CHOVU MOHOU PROJEVIT JEŠTĚ PO DESETILETÍCH ,

SE MŮŽE STÁT V PRAVÉM SMYSLU SKUTEČNÝM CHOVATELEM

V PRAVÉM SMYSLU TOHO SLOVA A PŘISPÍVAT K BLAHU A ROZVOJI PLEMENE .  

 

   Cabeiri Druhá šance 2012