Výchova vašeho psa začíná momentem jeho převzetí od chovatele.

Rozhodujícím obdobím pro to , jaký pejsek z vašeho štěňete vyroste ,

je věk zhruba mezi 6-18 týdnem.

Nyní je již jen a jen na vás, jakého psa si vychováte.

Musíte si však uvědomit jednu zásadní věc.

Pes je pes, a proto je nutno s ním jednat jeho jazykem, 

lépe řečeno používat takový styl výchovy a přístupu ke štěněti,

který by uplatňovali ostatní psi ve smečce. 

Pokud to dodržíte, 

bude vám váš pes za to velmi vděčný a

budete každodenně svědky jeho lásky a oddanosti k vám.

Bohužel v praxi vypadá situace velmi odlišně. 

Majitelé psů s nimi komunikují jako s malými dětmi.

Šišlají na ně, vše jim promíjí nebo naopak používají neadekvátní typy potrestání 

od plesknutí novinami až po tvrdé fyzické tresty.

Obojí vede k poruchám chování psů nebo k projevům dominantního chování.

Majitelé takovýchto psů si však většinou buď neuvědomují nebo nepřipouštějí , 

že jejich pes se nechová správně.

Lépe řečeno, např. u dominantního chování se pes chová správně, 

neboť se chová tak jak byl veden.

Takovéto chování však často přivádí majitele do těžko řešitelných situací, 

ve kterých absolutně ztrácejí moc nad svým čtyřnohým miláčkem.

Je až zarážející, kolik psů bez rozdílu velikosti 

(spíše by se dalo říci, u čím menších psů, tím častěji)

není jejich majitel schopen podržet při veterinárním vyšetření, 

aniž by byl svým psem napadán, eventuelně kousnut.

Otevřít svému psovi tlamu a dát mu tabletu je pro mnoho majitelů nad jejich síly, 

neboť jejich "miláček"si od nich nenechá ani zkontrolovat stav zubů, natož otevřít tlamu.

Takovíto majitelé si neuvědomují, že jejich pes prostě zaujal, díky jejich přístupu k němu,

v dané rodině dominantní postavení, a to si hodlá uhájit. 

Je pak opravdu groteskní vidět dospělé lidi,

kteří si neporadí se svým srnčím ratlíkem vážícím pouhý kilogram, o větších psech ani nemluvě.

Majitel snažící se ukecat svého psa, aby si např. nechal nasadit košík, 

neboť bez košíku pokouše vše v dosahu půl metru,

působí opravdu smutně .

Je téměř pravidlem, že lidé, kteří si doma vychovali své miláčky do dominantního postavení vůdce smečky,

přistupují k prohřeškům svých psů přesně naopak, než to vyžaduje situace.

To, že je jejich "miláček" pokousal při tom, když mu chtějí třeba jen ostříhat drápky  je prostě "normální".

Při projevu takovéhoto chování místo, aby dali psovi jasným příkazem "nesmíš" či "fuj" a vytaháním za kůži na krku najevo,

že to se nedělá, říkají svému psovi "hodný" a domnívají se, že ho to uklidní. 

Bohužel pes si to přebere tak, že jeho chování je vlastně v pořádku.

Vím, že řada majitelů by ráda své psy převychovala a získala nad nimi vládu. 

Proto jsou zde následující rady.

Lze je využít nejen u štěněte, ale i u dospělého psa.

Jak tedy na to?!

Nejlépe je začít už od štěněte.

Nejdůležitější je si vštípit hlavní zásadu, která zní: 

" Co nechceme aby pes dělal v dospělosti, to mu nelze dovolit ani jako štěněti".

Pokud si totiž pes na něco zvykne, velmi těžce odvyká. 

Záleží na každém majiteli jaké "mantinely" pro chování svého psa zvolí.

Pozor jen, aby nehraničily s týráním zvířete.

Při výchově a výcviku se snaže v prvé řadě o pozitivní stimulaci.

To znamená, pes se rychleji , lépe a i raději učí vše pokud je chválen a odměňován.

Snažte se vycházet z filozofie "škola hrou" . D

ále je třeba si uvědomit, že pes se dokáže soustředit jen pár minut,

proto vždy výcvik po pár minutách přerušte, nechte psa odpočinout, 

hrajte si s ním a poté se k výcviku opět vraťte.

Základním předpokladem toho, aby Vás pes poslouchal je to, aby pes poznal své postavení ve Vaší "smečce".

To je pro něho rozhodující z toho důvodu, že ví zda ten,

 kdo mu dává určitý povel je v hierarchii nad ním nebo pod ním.

Pokud je totiž osoba dávající povel, 

držící zvíře při ošetření nebo jinak omezující svobodu psa postavena ve "smečce" níže než pes,

záleží pouze na momentální ochotě psa spolupracovat,

neboť takovouto osobu nebere pes příliš vážně a cítí se být jí nadřazen.

Pokud však pes vnímá osobu, která ho nějakým z výše uvedených způsobů omezuje jako nadřazenou,

drží jako beránek a na povely poslouchá jako hodinky.

Jak přirozenou cestou dát psovi znát, kdo je ve smečce výš než on?

Je to velmi jednoduché, avšak pro majitele štěněte trochu psychicky náročné. 

V zásadě jsou dva možné postupy, které je samozrejmě možné kombinovat. 

První způsob je založen na vyjádření fyzické převahy. 

Jde o to, že v přírodě vítězí ve smečce vždy ten, kdo svého protivníka chytí v zátylku. 

Toto místo si pes nedovede chránit, 

neboť když je zde chycen nemůže otočit hlavu aby protivníka kousl, a proto se podřídí.

 Není proto pro majitele nic jednoduššího než uchopit psa pokud zlobí za kůži na krku,

 a tím u něho vybavit jeho přirozený reflex podřízenosti. 

Má to však jeden háček. 

Jakmile chytíte psa ve výše uvedeném místě, začne okamžitě strašně ječet.

 Není to proto, že by ho to bolelo, ale proto, že se snaží tímto zvukovým projevem přimět svého "nepřítele" aby povolil sevření. 

Pokud tak v přírodě pes, který měl převahu učiní, je většinou ihned psem,

 který byl držen, napaden a boj o postavení ve smečce začíná znovu. 

Také majitel, který psa ihned po prvním zaječení psa pustí je většinou kousnut nebo se po něm pes alespoň ožene.

Proto platí důležitá zásada. Držet psa tak dlouho, dokud nepřestane ječet. Teprve poté si zvíře uvědomí svoji prohru.

Uvidíte, že zpočátku bude pes už na pouhý dotek na kůži krku reagovat jekotem. 

Pokud však budete vytrvalí, brzy ho to přejde a bude potrestání snášet bez hlasitých projevů a přitom vám bude velmi oddán. 

Pokud psa ihned jakmile zaječí pustíte, 

vypěstujete u něj jednoduchý reflex, který zní: Zaječení mne chrání před potrestáním. 

Takový pes si bude dělat co bude chtít, neboť bude vědět, že pokud zařve, majitel ho nepotrestá.

Tento přístup k trestání a vytvoření hierarchie ve smečce je nezbytné začít uplatňovat již od prvních chvil pobytu štěněte u vás.

Kdo si totiž myslí, že malé štěňátko např. Německého ovčáka začne vychovávat až trochu povyroste, zjistí ,

 že jakmile chce psa pouze podržet nebo jinak omezovat , bere to pes jako boj o postavení ve smečce . 

Vrčícího psa, cenícího zuby, pak už těžko chlácholivými slovy majitel přesvědčí o svých dobrých úmyslech.

V řadě případů však není nutné přistupova k tomuto fyzickému vyjádření nadřazenosti, utvrdit psa v jeho postavení ve smečce můžete druhým způsobem , a to vaším chováním a přístupem k němu. Stylem vašeho chování můžete psovi i bez použití síly a metody výše popsané jasně ukázat, kdo je pánem. Tato metoda bez použití fyzického kontaktu je sice zdlouhavější a vyžaduje naši větší pozornost, na druhou stranu pro klidné až submisivní ( silně podřízené) a ustrašené psy je vhodnější, neboť použití fyzické síly u nich může vést k tomu, že se pak osoby, která je takto trestá, bojí. V čem tedy nefyzický přístup spočívá. Majitel při každodenních činnostech dává psovi najevo, že lidé mají přednost. V praxi to například znamená:

•   1. Při krmení, že nejdříve se nají majitel ( tak aby to pes viděl), a až poté dostane krmení pes. Stačí sníst před psem jen třeba sušenku či ovoce, nemusí to být hlavní chod. Pokud majitel psovi potravu dává, nesmí pes strkat hlavu do misky a odstrkávat svého pána, ale naopak majitel musí takto se chovajícího psa odstrčit a dát mu najevo: "Já jsem silnější, nejdříve budu u potravy já, až pak ty. " Pes si musí kdykoliv během krmení nechat od vás sáhnout do misky. V případě totiž první žere vůdce smečky , a ten se také smí ke kořisti kdykoli vrátit a ostatní musejí automaticky jít stranou.
• 2. Při venčení pokud procházíte dveřmi vy jdete jako první, pes až za vámi.
• 3. Teritorim , pokud má pes svůj pelíšek, musí vás do něho bez odporu pustit. Pokud majitel dovolí psovi spát v křesle nebo na sedačce, musí pes toto místo vždy opustit pokud si chce sednout někdo jiný . Přitom se nesmí stát, aby osoba, která psovi místo "zasedla" měla psa ihned na klíně. Může to sice vypadat roztomile, ale pes tím dává jasně najevo: "toto je moje místo a ty zde nemáš co pohledávat," a pokud ho necháte na svém klíně podporujete v něm jeho dominantní sklony.

    Tyto zásady vytvoření smečkové hierarchie jsou všeobecně platné. 

     převzato z netu ..

Socializace je nezbytná pro to,

aby vám ze štěněte

vyrostl zdravě sebevědomý jedinec,

kterého máloco vyvede z míry.