Jména našich pejsků , kteří už nejsou s námi naleznete   jednotlivě v záložkách . 

                 ..... Denně   je všechny   velmi  postrádáme    .....

 

             " ČAS  UKONČUJE  LÁSKU , SRDCE  NIKOLI ''  

                                         motto Publilius Syrus

 

    Beruška  s Blossinkou

 

Pověst o Duhovém mostě - 

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, 

dostane se na kraj Duhového mostu. 

Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. 

Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. 

Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku,

 k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. 

Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. 

Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. 

I neduhy které je provázely, jsou pryč. 

Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. 

Jsou zpět takoví,jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. 

Jsou šťastní,až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší. 

Všichni si spolu hrají až přijde den,

kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní,podívá se do dálky. 

Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje. 

Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru,stále rychleji a rychleji. 

Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně se obejmou.

 V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře,

ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života,

ale nikdy se neztratily z jeho srdce. 

Už je nic nerozdělí. 

A tehdy překročí Duhový most společně … 

 

 

''  Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud ''

   J.K.Lavater