Dovolím si zde opsat základní věty z velmi pěkně zpracovaného článku vysvětlujícího problematiku genetiky v chovu ,
uveřejněný v časopise Svět psů .
...MYSLET V GENERACÍCH.... GENETIKA
Mnoho chovatelů obětuje ve prospěch svého koníčka (kynologie) veškerý volný čas a síly , vzdělává se atd , atd ,
vše s cílem posunout své vyvolené plemeno o '' kousek dál ''.
A to i přesto , že garanci ůspěšnosti v chovu jim nikdo dát nemůže .
Ve hře je totiž spousta faktorů.
ZOODPOVĚDNOST CHOVATELE SPOČÍVÁ MIMO JINÉ V TOM ,
ŽE BERE V ÚVAHU VEŠKERÉ ASPEKTY NEZBYTNÉ PRO ŮSPĚŠNÝ CHOV.
( VŽDYŤ SE SNAŽÍ ZASAHOVAT DO STOVEK MILIÓNŮ LET TRVAJÍCÍ PŘÍRODNÍ SELEKCE .)
ZATÍMCO KRÁTKODOBÝCH ÚSPĚCHŮ V CHOVU DOKÁŽE DOCíLIT TÉMĚŘ KAŽDÝ ,
ZOODPOVĚDNOST ZA ZDRAVÍ PLEMENE ZAČÍNÁ TAM , KDE SI CHOVATEL ZAČNE KLÁST OTÁZKU ,
JAKÉ GENETICKÉ PŘEDPOKLADY POTENCIONÁLNÍ RODIČE PŘINÁŠEJÍ A JAKÉ DŮSLEDKY BY CHOV S TĚMITO ZVÍŘATY MOHL MÍT ?
ŠPATNÝ ODHAD MŮŽE PLEMENO TRVALE POŠKODIT .
PRYČ S RŮŽOVÝMI BRÝLEMI
Celé téma je velmi složité .
Většina psů , kteří mají být použity pro chov , žije s rodinou a je s nimi spojen pevným poutem náklonnosti .
Je v tomto případě vůbec možné objektivně rozhodnout , zda je takový miláček vhodný do chovu ?
Vidět jeho chyby ?...dokonce se snažit odhadnout , zda by snad nemohl přenášet nějaký (třeba i skrytý) genetický defekt.
Rozhodnutí přiznat se před ostatními chovateli nebo před celým klubem , že s mým psem není něco v pořádku , není jednoduché .
Když ne hrdost , tak i proto co by si '' ostatní pomysleli ? ''
Nebo majitel chovatelské stanice , ze které máte zvíře , se bude cítit dotčen , protože se bude obávat potíží ( třeba s prodejem dalších štěňat ).
Rozhodování chovatele , který u svého psa odhalí závažnou vadu či nedostatek , je asi těžké .
Říci něco nebo mlčet ??
Zvláště když nemáte nikde zaručeno , že také ostatní chovatelé se zachovají podobně čestně a nebudou si klidně dál chovat na zvířatech ,
jež mají stejnou nebo i větší chybu než to vaše .
Ale protože se o '' tom nebude mluvit '', bude se na jejich psy pohlížet jako na bezvadné.
PŘES TO VŠECHNO JE POVINNOSTÍ KAŽDÉHO , KOMU OPRAVDU LEŽÍ NA SRDCI BLAHO PLEMENE , SE O TO POKUSIT.
NEBEZPEČÍ GENŮ
Každá vada se hned neprojeví , co se týká zvláště těch geneticky podmíněných .
Většina nemocí je totiž RECESÍVNÍ POVAHY , tzn - nemusí se objevit , přesto jsou již genetikou v daném jedinci pevně zakotveny .
Výhodou této skryté dědičnosti je , že se nemoc projeví pouze v případě , kdy mají příslušný genetický defekt pes i fena .
Nevýhodou je , že skrytost dědičného defektu sugeruje představu , že se jedná o zdravé zvíře , i když to tak nemusí být .
Nedotčený dominantní genový pár se postará o potlačení defektního projevu..
Pokud je tedy dědičná nemoc přítomna recesivně , projevý se ve chvíli , když bude mít stejně ''nemocné '' geny i druhý pes .
Tato pravděpodobnost je větší při úzké chovné základně a také prudce stoupá , když je partner příbuzný .
V celosvětovém měřítku se počet chorob odhaduje na 450 . Vlastně je to paradox- jen málo genet.nemocí je u psů založeno dominantně .
To znamená , že kdybychom spojili psa s genet.defektem se psem bez genet. defektu , u štěňat by se nemoc vůbec neprojevila .
Navíc mnoho vážných genet.onemocnění má letální charakter , tzn ,že štěňata na ně hynou .
Když to shrneme , závažná genet.omenocnění by u psů již neměla být , protože jejich nositelé - a s nimi nositelé vadné geny - záhy uhynou , dříve než stihnou sami mít potomstvo.
Ale realita je jiná: existuje velké množstvý dědičných omenocnění .
Pro srovnání - na konci 20 .let 20 století jich nebylo ani deset .
Důvody tak masivného rozšíření je vliv životného prostředí .Podceňovat nelze ani životní podmínky zvířete.
A dále ( má pozmánka - to snad nejhorší ) je to , že i my -lidé - jsme ochotni udělat prakticky cokoliv , aby je psům dařilo dobře .
To není nic odsouzeníhodného- ovšem v chovu to může mít naprosto fatální následky -
Např. genet. defektem vyvolané choroby a nemoce
(( jako např epilepsie, spondylóza , dysplazie, astma , leukémie, diabetes , PRA, onemocnění ledvin, kryptorchismus aj , aj.......)).
se snažíme zmírnit podáváním vhodných medikamentů a prostředků .
A díky vysoké ůčinnosti moderních léků se nám to často podaří .
Ale jedno při tom rádi přehlížíme - léčba - je jen korekcí , tzn , že nám určitě nevyléčí samu genet.podstatu omenocnění.
Čím více bude takový pes použit v chovu , tím více se původně recesivní omenocnění projeví v následujících generacích .
ÚSKALÍ ŠAMPIONŮ
Nelze se ohlížet jen na to , aby naše odchovy získávaly tituly šampionů bez ohledu na zdraví .
Každý , kdo se chce věnovat chovu psů , bere na sebe kus zoodpovědnosti za celé plemeno.
Neměl by se do toho proto pouštět bez příslušných znalostí genetiky a sázet na náhodu .
JEN TEN , KDO SI UVĚDOMÍ , ŽE CHOVAT ZNAMENÁ MYSLET V GENERACÍCH ,
ŽE JEHO DNEŠNÍ ČINY SE V CHOVU MOHOU PROJEVIT JEŠTĚ PO DESETILETÍCH ,
SE MŮŽE STÁT V PRAVÉM SMYSLU SKUTEČNÝM CHOVATELEM
V PRAVÉM SMYSLU TOHO SLOVA A PŘISPÍVAT K BLAHU A ROZVOJI PLEMENE .
