Canisterapeutický tým -pes a psovod
Canisterapeutický tým tvoří psovod a pes, mezi kterými musí vzniknout úzký vztah a spolupráce.
Pes musí být cíleně vycvičený vychovaný a připravený.
Psovod musí být také proškolen a tým musí uspět u zkoušek.
Terapeutický pes se musí se svým psovodem orientovat v náročných situacích.
Psovod ovlivňuje výchovu, výcvik a roli psa v canisterapeutickém procesu.
Je důležité, aby byl seznámený s cíly, principy a náplní canisterapie a metodikou. (Tichá, 2007)
Canisterapeut by měl být člověk s vysokou sociální inteligencí, schopností empatie a spolupráce.
Tým tvoří hlavně psovod se psem a klientem.
Do týmu může také patřit zdravotní sestra, ergoterapeut, fyzioterapeut, klinický psycholog, pedagog, sociální pracovník atd. (Neranžič, 2006)
Canisterapeutický pes
Odborníci, kteří se canisterapii věnují, se shodují v tom,
že nelze jednoznačně označit plemeno,které je pro canisterapii vhodné.
Vhodnost jednotlivých plemen lze pouze předpokládat.
Vhodnost psa pro canisterapii ovlivňuje výchova,
prostředí, ve kterém žije,
socializace,
pozitivní nebo negativní zkušenosti s lidmi či jinými psy,
genetické předpoklady psa
a samozřejmě také osobnost majitele.
(Eisertová, 2007)
Základem canisterapie je hlazení psa a mazlení s ním.
Obě tyto činnosti musí pes vydržet po určitou dobu.
Na canisterapii se pes připravuje již od stěněcího věku, je potřeba,
aby si zvykl na různé situace a prostředí, se kterými se může setkávat.
Musí si zvyknout na různé možnosti komunikace,
nesmí se nechat rozptylovat různými zvuky jako je pískání, křik, hlasitý smích atd.
Pes musí být klidný, vyrovnaný, trpělivý a společenský.
Je vystaven neustálému hluku, prudkým pohybům, nečekaným dotykům a objetím.
Neustále ho někdo hladí, tahá a pes to musí brát jako normální situaci. (Canisterapie, online)
V canisterapii není rozhodující rasa psa,
ale hlavně jeho charakter a výchova.
Existují psi, kteří jsou méně vhodní pro canisterapii,
ale zkušený chovatel je schopen vycvičit téměř jakéhokoli psa.
Psi se vybírají od štěněcího věku, podle vlastností a schopností. (Neranžič, 2006)
Na psa, který provádí canisterapii jsou kladené vysoké nároky,
ale nezáleží na tom, jestli je pes s průkazem původu nebo se jedná o obyčejného křížence.
Nejdůležitější je jeho povaha. (O canisterapii, 2008-2011, online)
Aby byl pes pro canisterapii vhodný, musí mít perfektní zdravotní stav,
dostatečný věk, který je v rozsahu minimálně patnáct měsíců do doby,
kdy je pes schopen canisterapii provádět.
Další předpoklad je sebejisté, klidné a vyrovnané chování, poslušnost.
Musí mít schopnost pro terapii, nechat se objímat.
Pes musí být přátelský.
Pes, který provádí canisterapii se vybírá podle svých vlastností.
Pes musí žít v kontaktu s lidmi, musí být fyzicky a psychicky zdravý, mít dobrý sluch a čich.
Musí být tolerantní jak k lidem, tak i k ostatním psům.
Aby se zjistilo, zda je pes vhodný pro canisterapii, tak prochází canisterapeutickými zkouškami. (Neranžič, 2006)
Léčebný vliv psa na člověka má dvě roviny, fyzickou a psychickou.
Při fyzické rovině dochází k působení tepla, které uvolňuje svaly, zlepšuje krevní oběh atd.
Při psychické rovině plní pes funkci přítele, je důvodem pro komunikaci.
Jeho úkolem je působit na akutní deprese i dlouhodobý psychický stav.
Může vylepšovat vztahy mezi klienty v ústavech. (Pes pomůže, 2005, online)
Psy můžeme rozdělit do čtyř skupin a to jsou psi servisní,
kteří pomáhají osobám se specifickými potřebami kompenzovat jejich handicap.
Potom rozlišujeme psi canisterapeutické, kteří asistují při canisterapii.
Dále jsou psi diagnostičtí,
kteří dokáží svým čichem rozeznat u lidí některé projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, než se projeví.
A poslední skupina jsou psi záchranářští, kteří se využívají k zachraňování lidí. (Tichá, Tvrdá, 2007)
převzato v netu
Elwisek s naprosto cizí holčičkou