Příběh se šťastným koncem

 (článek byl publikován v klubovém zpravodaji v roce 2005 )

Před pár týdny mi sobotní pohodovou snídani přerušil telefon. „Oblíkej se  , našel se nějaký Leonek, zajedeme se tam podívat.“

 Naštěstí má rodina už dávno-dávno pochopila, že pro pejsky  nejenom v tísni udělám cokoli a pojedu kamkoli.

„Taxik“ pana Vladi  Kujana ( klubový jednatel a náš dlouholetý kamarád ) - to on mě přetrhl snídani, byl k dispozici během několika minut.

Lidé, kteří si naštěstí na jednu noc vzali leonka do azylu, nás prosili, abychom si ho co nejdříve odvezli, jinak ho prý „sní“ jejich čau - čauka.

A tak jsme začali jednat. Naštěstí měl dobře čitelné tetování a tak jsme si mohli zjistit komu byl jako dvouměsíční štěně prodán a také jak se ten nešťastník jmenuje. Začal kolotoč.

Voláme jedinému uvedenému majiteli, jeho odpověď mě však šokovala: ,, No jo, já ho tam v Liberci někomu dal.

Jméno   ???..... to neznám ,, .
Beznaděj, lítost, vztek na….!      

Mozek mi vyplavuje mraky myšlenek. Mohu si ho vzít domů?
Mám již devítiletou Berušku, také čtyři jiné pejsky, dvě kočky, tři morčátka. Zvládnu to.?

 Přežije to i můj manžel - nekynolog. Né, nebudu zkoušet jeho neskutečnou trpělivost, přestože uznávám,

že málokterý chlap by mi takhle toleroval mého   “životního koníčka.“

  Asi to znáte, všude chlupy, misky, granule,kamarádi jsou rozděleni na „psí“ a „nepsí“,  obrazy v bytě neexistují,

 pouze diplomy a fota,  víkendy mě manžel skoro nevidí jsou výstavy, srazy, akce.
Pan Kujan má doma leonka-psa. Shodnou se kluci  ??? Kotce nemáme - psy žijí trvale s námi.

 A tak jezdíme zasněženým Libercem a snažíme se vymyslet pro  Assidyho od Tety Zity nějaké přijatelné řešení.

Mobil po těžkém náporu odcházejících hovorů vypovídá službu, čas běží, mozek rezignuje. Útulek - jediné možné řešení. Předáváme pejska (no pejska, pan rozhodčí Hořák by řekl „to hovádko“) s těžkým pocitem a se slibem, že uděláme maximum.

Teď hned… . Jsou tři hodiny odpoledne  , vymrzlá a hladová, ale už doma znovu obvolávám pár lidí - opět bez naděje. Jediné, co jsem zjistila, že bývalá manželka onoho „původního majitelka“ se znovu provdala. Pátrání pokračuje dál.

Pan Kujan dává ihned pejska na internet. Děkuji tímto všem lidem, kteří vzali telefon a volali, že mají o pejska zájem, nebo že by jakkoliv pomohli.

Rozjela se akce - Městská policie - útulek. V půlce týdne se konečně dozvídáme jméno a telefon na dotyčnou paní.

Máme ji! Paní Králová - Kohoutová radostí málem omdlela. Když se před pár lety ve zlém rozcházela s manželem, soud pejska dal do péče panu Králi. Ten ho však „daroval“ v hospodě někomu neznámému - asi jako pomstu. Voláme opět do útulku - pejsek ještě musí být v karanténě - vydají ho až ke konci týdne. V pátek odpoledne opět vyjíždíme za Assidym. Ne však do útulku, ale do jeho nového domova. Je už u své staronové majitelky. Oba jsou mokří, špinavý od toho jak si hrají. Dozvídáme se, kde bude bydlet přes den a kde v noci. Sledujeme ty dva šťastlivce, v tu chvílí volá pán, který měl po celý týden největší zájem o leonka a už jsme byli domluveni, že si pro psa někdo přijede……Musíme to odvolat…!

Apeluji tímto na všechny slušné a svědomité chovatele a majitelé pejsků, prosím předávejte adresy svých odchovů, samozřejmě se svolením nových majitelů, při prodeji dospělých psů také oznamte změnu majitele - nejde přece o nás – lidi - jde o ně.

A záleží pouze na nás, za jak dlouho, když se třeba ztratí, budou zase mezi svými.
Víte, nechtěla jsem vůbec reagovat, na to co běží na internetových stránkách za ohavnosti, odpornosti a zbytečnosti.

Tolik pomluv, výpadů a lží na klub.

Nikdy, co jsem devět let v klubu, jsem nikoho z oněch stěžovatelů ani jednou neviděla, nějak třeba přiložit ruku k dílu, jakkoli pomoci na srazech a tak… Pouze stojí někde poblíž… a probírají jak výbor dělá všechno špatně, fotografují a filmují jak o život … !!!
Možná pomoct nechtějí, protože kritizovat je daleko jednoduší činnost. Tak jako psaní různých stížností a otevřených dopisů.
S určitostí mohu říct, že se nedá zavděčit každému člověku.

Mějme však v sobě duševní sílu a nekomplikujme si věci, ze kterých bychom měli mít pouze radost a pohodu .

Petra Konečná CHS - Druhá šance , poradce chovu