Jen málokterý člověk si uvědomuje, že je na této planetě úplně sám,

ačkoli ho obklopují nejrůznější formy života:

nad hlavou mu létá ptactvo nebeské

a pasažéři leteckých společností, ve vodách plavou ryby a surfaři,

v lesích se prohánějí klíšťata a houbaři,

na paloucích se pasou srnky a na polích mandelinka bramborajda,

ale člověk je sám.

Přátelé se vytratí s prvním neúspěchem,

příbuzní vás znenávidí s prvním úspěchem,

manžel vás opustí s vaší první vráskou, manželka se svou první láskou...
Když tančíte, vaši přátelé tančí s vámi.

Když se smějete, pijete a hodujete,

vaši přátelé se smějí, pijí a hodují s vámi.

Když pláčete, pláčete sami. Jediný, kdo vás nikdy neopustí, je pes!

Pes se s vámi směje i pláče, hoduje i hladoví, pije i žízní.
"Vážení přátelé!" oslovil kdysi moudrý filozof Sokrates kruh lidí,

kteří se vydávali za jeho přátele.
"Přátelé neexistují!" oznámil jim.
Přečetla jsem několik hodně knih,

protože často líhávám v panině pracovně.

Upřednostňovala jsem knihy vázané, protože na nich se mi nejlépe ostřil duch,

drápky i zoubky. Nikde jsem se však nedočetla, že by měl Sokrates psa.

To by totiž mluvil jinak.
"Vážení přátelé," promluvil by ke svému publiku,

"jediným přítelem člověka je pes!"

Tento kacířský výrok by mu již nijak nepřitížil,

neboť byl odsouzen mocí demokratického státu k smrti za to,

že "neuznává státem uznané bohy,

zavádí nová božstva a kazí mládež".

Nenene vážení, Sokrates není náš současník!
Také jsem četla jednu indiánskou báji o stvoření světa.

Hodně mi otevřela oči, neboť jako štěně jsem si myslela,

že svět stvořila moje manuálně nešikovná paní.

Pán který furt láteří, že nic nefunguje, si to myslí dodnes!
Indiáni z kmene Kato v Kalifornii věřili,

že svět byl stvořen bohem Nagaichem.

Bůh stvořil zem, muže a ženu, potoky a řeky...

Báj věrně líčí, jak bylo stvořeno každé zvíře,

ale o psu nikde není zmínka.
"Že by bůh Nagaicho zapomněl na psa?" podivila jsem se.

"To by s tou moudrostí byl na tom nemlich stejně jako náš pes Mon!

" Řeknu vám, myslela jsem, že z rozrušení dostanu psinku.
Bůh se tvořením unavil a dal si pauzu.

Řekl si, že se projde cikcak světem,

aby se podíval, zdali se všichni řídí jeho přikázáními.

A hle - na procházce ho provázel pes! On už psa dávno měl!

Představa, že by kdokoli, bůh či člověk,

chodil po světě bez psa,

byla pro Indiány kmene Kato nemyslitelná!
Moje panička si též nedokáže představit, že by kamkoli,

zejména když je tma, chodila beze mne.

Myslím si, že bude tak trochu Indiánka -

kdybyste viděli, co indiánků už v cukrárně spořádala! -,

a to z kmene katů,

protože kolikrát s ní musím ven, i když prší a mrzne.

Taky má s Monem a s pánem boží trpělivost,

takže bude i částečně bůh Nagai...ééé... Nagayecho.
Pes provází člověka odnepaměti.

Pes pomáhal člověku žít a přežít na tomto světě

plném dvounohých i čtyřnohých nepřátel,

věrně ho doprovázel i na onen svět,

aby i tam mu byl oporou.

Představte si, jaký dojemný příběh jsem si ondyno přečetla!

Archeologové odkryli kostru velmi mladé dívky.

Byla pohřbena s velkou láskou:

tělo bylo složeno do předporodní polohy a

obklopeno věcmi denní potřeby i dary.

U dívky leželi čtyři psi -

kostry psů směřovaly do čtyř světových stran.

Kostry hlídačů měly strážit hrob mladé paní před zlými duchy,

duše psů měly provázet duši mladé velitelky tam,

odkud není návratu.

Expertiza prokázala, že kosterní nálezy jsou staré 14 tisíc let!

Na to konto jsem paní nabídla,

že se může dát jednou se mnou pohřbít,

abychom si v klidu dopověděly vše, na co teď nemáme čas.

Vřele souhlasila.

Od té doby si láme hlavu, co si má k této příležitosti oblíknout

a co vše si vzít na onen svět s sebou,

abychom netáhly zbytečné krámy a v půlce cesty nezjistily,

že nemáme očkovací průkaz, pas, vízum a tak.
Pes pomáhá člověku žít a přežít i v dnešní době.

Chrání ho před zlými duchy a zloduchy,

chrání ho před neduhy civilizace, jimiž jsou stres, nespavost,

infarkt a pocit samoty.

Moje paní nazývá tento vztah spojenectvím.

Člověk a pes se spojili,

aby spolu překonali nástrahy a nebezpečenství,

hlad svůj a hlad svých nepřátel, aby si byli oporou.

Člověk dal do společného podnikání svůj rozum, pes své instinkty.

Člověk a pes založili před tisíci lety společnost s ručením omezeným,

přičemž tím,kdo omezuje, je pouze smrt jednoho z nich.

Pes hlídá, stráží, zachraňuje, to jest tvrdě pracuje.

Pes svého páníčka venčí, a tím ho udržuje do

vysokého věku ve fyzické kondici.

Pes si se svým člověkem hraje, mazlí, povídá si s ním,

......a tím ho udržuje v psychické kondici.
Člověk, který nemá psa, je jenom půlčlověk.

Stejně jako člověk udělal ze psa vysoce

zdomestikované a inteligentní zvíře,

učinil pes ze svého pána vysoce zcivilizovaného tvora.

Vyspělost civilizace totiž nelze měřit

počtem mobilů na kilometr čtvereční,

ale úrovní mezilidských vztahů a vztahu lidí ke zvířatům.
To, že je pes nejlepší přítel člověka, je nezpochybnitelné.

Jde však o to, aby člověk byl nejlepší přítel psa!

Přítel přítele neutluče za rozhrabaný záhon, neuváže ho na celý život k boudě,

přítel se s přítelem rozdělí o poslední kůrku chleba,

přítel nestrčí přítele do útulku za to,

že pustil chlup, naopak, každou takovouto rozdávačnost s povděkem uvítá.
Lidé na sobě musejí ještě dlouho pracovat, aby psům splatili vše,

co jim dluží - věrnost, obětavost, lásku až za hrob.

Až lidé nabydou všech psích ctností,

pak teprve nastane ten pravý rozkvět lidstva!

Lidem to bude nějaké to století trvat, než se zbaví vlčích móresů,

ale bude to stát za to. Když se to podařilo nám, psům,

mělo by se to podařit i jim.

S pozdravem Psům zdar, Auře tři zdary!

Vaše fenka Aura  -  napsala  p.Sehnerová