Z historie
Na rozdíl od velké většiny plemen,
máme u leonbergerů vcelku jasno,
kdy, kde, čí zásluhou a jakým způsobem jako plemeno spatřili světlo světa.
Ne, že by snad v dnešní době žili nějací pamětníci jeho vzniku,
ale přece jen rok 1846 není v historii psích plemen rokem tak vzdáleným,
aby se nedochovalo dostatek důkazů,
podporujících dále uváděné skutečnosti.
S pojmem kdy, tedy můžeme jednoznačně spojit rok 1846.
Tehdy se skutečně první leonberger narodil.
A kde to bylo?
V německém městečku Leonberg,
ležícím nedaleko města Stuttgart.
Jeho tvůrcem byl vysoce vážený městský radní,
pan Heinrich Essig, žijící v letech 1808 - 1889.
Na jeho dvoře byla chována nejrůznější zvířata.
Vedle domácích zvířat a drůbeže i například lišky,
srny nebo bažanti.
Samozřejmě tam nesměli chybět ani psi.
A nebylo jich zrovna málo.
Pan Heinrich Essig jich ročně prodával mezi dvěma až třemi sty
a z dnešního pohledu by se nám mohl jevit opravdu jako velkochovatel.
To mu však neubírá na zásluhách,
patřících mu za vznik plemene leonberger.
A tak vysokým cílem, jež si pan radní vytkl bylo,
vyšlechtit plemeno psa do podoby lva,
který byl erbovním zvířetem Leonbergu.
Jelikož pan Essig udržoval dobré vztahy s obyvateli kláštera
Velký Svatý Bernard, stal se praotcem všech leonbergerů velký,
dlouhosrstý svatobernardský pes z klášterního hospice
a pramatkou černobílá novofundlandská fena,
kterou bychom dnes spíše zařadili pod plemeno landseer.
První potomstvo dostalo do vínku velikost otce a zbarvení matky.
S povahou hlídače byl chovatel spokojen.
Tito psi byli dále po čtyři generace šlechtěni.
Dva z těchto jedinců se údajně dostali výměnou
za jiného svatobernardského psa opět do kláštera Svatého Bernarda,
kde pro své schopnosti předčili původní psí kolegy.
Prvotním záměrem Essigovým bylo zachovat bílou barvu a tak, aby ji udržel,
použil k plemenitbě pyrenejského horského psa, kterého sám vlastnil.
Kde se vzala dnešní žlutá barva, není ale úplně jisté.
Některé prameny uvažují i o přikřížení žluté dogy.
V plemeni leonberger se podařilo spojit vynikající vlastnosti bernardýna,
novofundlanďana a pyrenejského horského psa.
A tak leonberger té doby odstartoval k hvězdnému vzestupu.
Jedinci této rasy byli předvedeni na výstavě v Mnichově.
V roce 1870 přináší rakouský tisk zprávu o prvním ze sedmi psů rakouské císařovny Alžběty, zvané Sissy.
Ta si pořídila, dle této zprávy, nádherného leonbergera,
jenž měl mít oslnivě stříbřitě bílou srst a hnědé uši.
Vzrůstem i sílou překonal novofundlanďana.
Každodenní vyjížďky do Prátru se svou majitelkou
ho jasně řadily na vysoký post oblíbenosti a
v tomto parku také můžeme najít i dnes sochu císařovny se dvěma leonbergery po boku.
Svým leonbergerem se také pyšnili i mnozí jiní slavní a významní lidé,
například Richard Wagner, Otto von Bismarck, italský král Umberto,
Giuseppe Garibaldi, francouzský císař Napoleon III,
v Anglii princ Waleský a mnozí další.
V roce 1873 bylo z Německa vyvezeno 374 psů tohoto plemene.
Cena se v té době pohybovala okolo 1000 zlatých.
Po smrti Heinricha Essiga v roce 1889 nastala ztráta vážnosti leonbergera jako plemene.
Jeho odpůrci, zvláště z řad chovatelů výchozích plemen, se snažili úspěšného konkurenta zbavit.
Jak to také dokládá citát ze Strebelovy knihy Němečtí psi a jejich původ s přibráním a pojednáním veškerých psích plemen:" .....přišel čas, kdy se vytáhlo do pole proti leonbergskému chovu jako nepříjemnému průvodnímu jevu v chovu bernardýnů.
Co se nedá definovat, považuje se prostě za leonbergera".
Na obranu se však spojili příznivci leonbergerů.
Vytvořili tak v roce 1895 "Mezinárodní klub pro leonbergské psy " se sídlem ve Stuttgartu,
v roce 1901 "Národní leonbergský klub" se sídlem v Apoldě a v roce 1908 "Leonbergský klub" se sídlem v Heidelbergu.
Obě světové války zasadily chovu psů, včetně leonbergerů těžké rány.
Přesto se v meziválečných, válečných i poválečných letech našli obětaví chovatelé, kteří dokázali plemeno zachránit.
A tak konečně dne 10.06.1948 byl založen ,
" Německý klub pro leonbergské psy" se sídlem v Leonbergu.
Ten, je spolu s VDH a FCI, garantem chovu leonbergerů dodnes.
Dne 27.09.1975 byla z iniciativy tehdejšího předsedy německého klubu pana Roberta Bautelspachera
ustavena ,,Mezinárodní unie pro leonbergské psy" se sídlem v Leonbergu sdružující kluby z mnoha zemí celého světa.
HISTORIE PLEMENE V ČESKÉ REPUBLICE
Čechách se leonbergeři vyskytovali již dávno. V prvorepublikovém tisku se občas objevil inzerát na prodej či koupi leonbergera. V Haškově Dobrém vojáku Švejkovi je psáno o leonbergeru (část I., kapitola 6). Také v knize o léčbě domácích zvířat "Zlatá kniha hospodáře II" z meziválečného období, se autoři o leonbergeru zmiňují. Je zcela jisté, že po válce se leonberger jako služební pes, objevil i na českoněmecké hranici v držení tehdejších ochránců hranic "financů".
A teď již k chovu. Mezi prvními skutečně zapsanými leonbergery v Čechách se objevily na začátku osmdesátých let minulého století dvě feny. Obě byly dovezeny z Rakouska. Starší z nich Asca v. Schloss Almegg narozená 18.11.1979 a mladší Bianca v. d. Douglasfichte s datem narození 11.08.1980. Kynologický tisk se zmiňuje o výstavě v rakouském Tullnu, konané dne 10.10.1982, kde obě výše uvedené fenky obdržely ocenění výborná.
V prvopočátcích byli leonbergeři sdruženi v Klubu chovatelů málopočetných plemen a v chovu leonů se radou i pomocí angažoval Ing. Jan Findejs.
Ten jak je dobře známo, pomáhal v Čechách s chovem i dalších,
do té doby u nás nechovaných plemen psů.
Jeho zásluhou se podařilo v poměrné krátké době vést chov leonbergerů v pěti liniích. Začátek chovu se v našich podmínkách stavěl převážně na východoněmeckých dovozech a sporadicky pak také na dovozech z Rakouska a Německé spolkové republiky.
První dva vrhy se narodily v roce 1984.
Jednalo se o A vrh chovatelské stanice Beskydský Radegast,
chovatele Miroslava Pelce s datem narození 16.03.1984
( Asca v. Schloss Almegg, Rakousko x Pharis D Ayriana Väedja, Francie )
a o A vrh Z chuchelského zátiší, chovatele Otomara Ferra, narozeným 12.09.1984 ( Ilka v. Mühlenberg, DDR x Orpheus v. Mühlenberg, DDR ).
Další dva vrhy byly odchovány v roce 1985.
Byl to vrh A Zručská blata, chovatele Ing. Zdeňka Svobody, 17.06.1985 ( Barsa v. Stammhaus Eike, DDR x Ex v. Wächter, DDR ), tato chovatelská stanice se velmi významně zapsala do chovu leonbergerů v Čechách a pochází z ní i druhý interchampion v pořadí, první fena s tímto titulem u nás Ingi Zručská blata.
Dále pak vrh B z Chuchelského zátiší, chov Otomar Ferro, nar. 18.10.1985
( Ilka v. Mühlenberg, DDR x Orpheus v. Mühlenberg, DDR ).
V roce 1986 již byla odchována štěňata přece jen ve větším počtu a to v pěti vrzích:
vrh A Od Čerchovské skály, chov. Z. Svoboda,19.5.1986 (Britt v. d. Nibelungen x Quarri v. Mühlenberg)
vrh A z Votických strání, chov. Milan Slaba, 2.6.1986 (Altia Z chuchelského zátiší x Askan v. Weissen Haus)
vrh C z Chuchelského zátiší, chov. Otomar Ferro, 23.11.1986 (Ilka v. Mülenberg, DDR x Askan v. Weissen Haus, BRD)
vrh B z Votických strání, chov. Milan Slaba,
(Altia Z chuchelského zátiší x Askan v. Weissen Haus)
vrh A Adak, chov. Aleny Weinlichové, narozen 28.12.1986
(Alin v. Riegel - DDR x Askan v. Weissen Haus)
V průběhu dalších let narůstaly počty leonbergerů geometrickou řadou. Začalo se uvažovat o založení samostatného chovatelského klubu společně s hovawarty. Nakonec v březnu roku 1988 vznikl zcela samostatný klub pro leonbergery, s názvem
"Klub chovatelů psů leonbergerů" .
Od tohoto klubu se přibližně za pět let od začátku jeho činnosti oddělil druhý klub s názvem
"Moravskoslezský klub chovatelů a přátel leonbergerů".
převzato z internetu
Clarence Druhá šance - 12 měsíců