... Herpesvirus ..:(

 
musím  napsat , že já jsem se zaplaťpanbu osobně nikdy
s herpesvirem u štěňat nesetkala .
Ale bohužel vrh mého kamaráda v roce 2015  ano ,
a tak jsme několik dlouhých  dní řešili po telefonu  a hledali nové a nové infomace na  netu 
o tomto zákeřném nepříteli a ikdyž se tento problém mě přímo netýkal , přiznávám , že mě to  totálně i po 20 letech chovu psů srazilo na kolena .....
Bezmocnost  , lítost a šílená zoufalost při nářeku umírajících štěňat  ......
 
--------------------------------
 
Našla jsem na stránkách Klubu přátel pražských krysaříků velmi pěkně zpracovaný článem chovatelky Š.Mikoláčkové .

Zpracovala jsem obecné informace, které jsem získala od jiných postižených chovatelů, veterinářů, z internetu, z literatury. Je to psáno pouze "neodborně", ale snažila jsem se prostě lidově a srozumitelně pro obyčejné laiky jako jsem já, pro obyčejné pejskaře.


OBECNÉ INFORMACE O HERPES VIRU PSU CHV1

Je to v současnosti nejčastější onemocnění u štěňátek do 1 měsíce stáří, které končí téměř vždy smrtí, nejčastěji úhynem celého vrhu.Je to nenormální překvapivý šokující stav celého vrhu, který se odehraje většinou tak rychle, že chovatel ani nestihne nějaké záchranné akce provést a vypátrat vlastně co se s vrhem děje.I zkušený chovatel jen zírá jak mu odchází štěňátka za podivných příznaků.

Přenos a vylučování viru Herpes je jakoukoliv tělní tekutinou, nejvíce při krytí dále při březosti, porodu, nemoci, nebo při jiném větším stresu psa. U dospělého jedince není tento virus klinicky rozpoznatelný a nezpůsobuje psu v podstatě žádné potíže, které by chovatel zaregistroval. Herpes se vyskytuje v populaci psů odedávna, ale jednak nebyl dříve znám (první případ byl popsán a dokázán v roce 1965) a nebyl rozšířen v takové míře jako dnes. Promořenost psí populace v ČR uvádějí veterináři asi 40%, ve světě i více.

Herpes virus lze již v této době dobře diagnostikovat - ovšem pouze krevním testem, pokud pes má v krvi protilátku proti Herpesu je jasné, že se s virem Herpesu setkal - tudíž je nakažen, má jej v sobě již navždy a bude jej v určitých případech dál přenášet. Doporučuje se izolovat zvířata v době nemoci a dále během březosti, neboť v tomto období dochází k vylučování viru a může dojít k nakažení zdravých psů.

Štěňátka s vrhů nakažených Herpesem většinou hynou do 24 - 48 hod. po nakažení, nebo když přežijí jsou nositely a přenašeči tohoto viru navždy. U štěňátek se Herpes virus projevuje malou životaschopností, dýchacími obtížemi (štěně lapá po dechu jako ryba), slabým sacím reflexem, sníženou tělesnou teplotou, pláčem, křečí v těle (štěně pádluje), často se přidá masivní pomnožení bakterií Clostridium a E.coli, které způsobí záněty orgánů, otravu krve, sepsi organismu, obrovské nadýmání a smrt.

Proti viru Herpes se dá v této době již bojovat a to hlavně preventivně, ale musí se začít ještě před krytím, očkovaním matky vrhu. V současné době očkovací látku vyrábí pouze jedna firma a jedna dávka stojí od 800 - 1 000 Kč. Očkovací látka se jmenuje EURICAN HERPES 205. Očkování je dvoufázové - první dávka se dává feně asi týden před krytím a druhá dávka asi dva týdny před očekávaným porodem. Očkovací látka neobsahuje oslabené ani modifikované viry Herpesu, ale pouze čistou protilátku, která vir v těle již dříve případně nakažené feny "zneutralizuje" a tím nedojde k nákaze krycího psa či přenosu s nakaženého psa na zdravou fenu při krytí a dále nedojde ke zničení embryí a později plodů a čerstvě narozených štěňátek.

Je nutno si přiznat, že v našich tuzemských chovech, zvláště větších chovech s více psy, je hojně rozšířen a vysvětluje mnohé zdánlivé "nezabřeznutí", potraty, rození nedovivinutých štěňátek (časté jsou rozštěpy břišní dutiny u mrtvě narozených štěňátek) nebo rození málo životaschopných štěňat, nebo překvapivé jinak nevysvětlitelné úhyny narozených štěňátek až do stáří 1 měsíce.

Uvádím zde tyto informace hlavně pro varování ostatních chovatelů jakéhokoliv plemene, neboť Herpes virus nezná hranice států ani si nevybírá plemeno, zdevastuje celé vrhy a vyděšenému chovateli i jeho fence- matce vrhu, zbyde jen zoufalství, oči pro pláč a prázdné místo v košíčku či porodní bedně i v srdci. Nikomu nepřeju prožít to co se stalo u nás, koukat na nešťastný porod, smutnou bezradnou fenku a svíjející se dusící bolestí plakající štěňátka, kterým již nemůžete pomoci.

Existuje pouze prevence a ochrana feny a očekávaného vrhu - tou je již výše zmíněné očkování-jménem Eurican Herpes 205. Neuplyne mnoho času a toto očkování bude patřit k běžným očkováním chovných fen. Chtěla bych aby si to přečetl každý chovatel a zamyslel se a zvážil rizika, já možnost volby neměla, neboť jsem žila jako mnoho dalších postižených v nevědomosti.

 

---------------------------------------
 
 Informace z veter.kliniky VEDILAB

Herpesvirové onemocnění psů je poměrně málo známé virové onemocnění postihující převážně štěňata a mladé jedince. Virus nejčastěji napadá respiratorní a genitální aparát. Typická je pro toto onemocnění dlouhodobá, často celoživotní infekce.

U mladých štěňat může herpesvirus vyvolávat mírné respiratorní onemocnění, u starších zvířat probíhá infekce obvykle subklinicky. Uterinní infekce a infekce narozených štěňat může vyústit v celkové onemocnění s vysokou mortalitou. Virus je nebezpečný zejména u podchlazených štěňat a u štěňat s nefunkčním imunitním systémem.
U dospělých zvířat může herpesvirus vyvolávat onemocnění genitálního traktu, někdy bývá příčinou neplodnosti, potratů a předčasných porodů.

Dlouho se předpokládalo, že je tento virus v populaci psů poměrně málo rozšířen. Představuje ale poměrně velké riziko v místech, kde je chováno větší množství psů pohromadě, především v chovných stanicích. S rozvojem citlivějších diagnostických metod ale stoupá u psů počet záchytů; v Holandsku byl zjištěn výskyt protilátek proti herpesviru u 40 % psů, v Anglii se pohybují nálezy mezi 76 – 88 %.

Postnatální infekce štěňat mladších 3 týdnů obvykle vyústí v celkové onemocnění s vážnými následky a často se smrtelným koncem. Charakteristickým nálezem při pitvě jsou nekrózy v plicích, játrech a v ledvinách, akutní hemorhagická splenitis, ložiskovitý hnisavý zánět mozku a záněty nervů.

U štěňat nakažených mezi třemi a pěti týdny stáří se herpesvirová infekce většinou projeví mírným zánětem dýchacího aparátu, které ale může být komplikováno jinou infekcí nebo imunosupresí. Infikovaná štěňata jsou apatická, přestávají sát, pláčou a mají nižší tělesnou teplotu. Rýma, tečkovité krevní výlevy na sliznicích a puchýřky na sliznicích tváří, vulvy nebo předkožky jsou další doprovodné příznaky tohoto onemocnění.

U starších zvířat je onemocnění spojeno s puchýřky a erozemi na sliznicích pohlavního aparátu.

OČNÍ FORMA

Těžké oční záněty s následnou retinální dysplasií a souvisejícími očními abnormalitami bývá nejčastěji pozorováno v narozených štěňat infikovaných herpesvirem. Histologický nález spočívá v depigmentaci a vakuolizaci pigmentovaného epitelu sítnice a následně v hypertrofii, tvorbě záhybů a naopak v atrofii. U některých štěňat bývají v zánětlivě změněné sítnici zjištěny intranukleární inkluze. U těžkých zánětů bývá zjištěn zánět rohovky, katarakta a srůsty v přední komoře oční.
Aplikace kortikoidů může vyvolat i u starších psů  klinické projevy onemocnění.

INFEKCE BŘEZÍCH FEN

Herpesvirus vyvolává u fen záněty vaginy. Virus může přecházet přes placentu do plodů, výsledkem je odúmrť plodů, jejich rezorbce, aborty, předčasné potraty a narození slabých, neživotaschopných štěňat.

DIAGNOSTIKA

U novorozených štěňat můžeme prokázat trombocytopenii (nedostatek krevních destiček ) a vzestup aktivity ALT v krvi. Rozhodující je ale patoanatomické a histologické vyšetření.
V krvi je možno po prodělání infekce zjistit přítomnost protilátek. Pro detekci se používá buď ELISA nebo PCR. PCR je možno použít i při průkazu viru v tkáňových řezech.

LÉČBA

U malých štěňat probíhá onemocnění velice rychle a účinná terapie není známa. Zvýšení tělesné teploty může snížit mortalitu.

VAKCINACE BŘEZÍCH FEN NECHRÁNÍ PŘED INFEKCÍ, JEN TLUMÍ ROZVOJ KLINICKÝCH PŘÍZNAKŮ !!!

 

Psí herpes virus CHV (canine herpes virus) je takzvaný alfa-herpes virus, který napadá převážně domestikovaně a volně žijící psovité šelmy. Herpes virus canis byl prokázán v nejrůznějších zemích na celém světě: v USA. v Německu, v Anglii, Francii. Nizozemí, v Norsku, ve Švýcarsku, v Austrálii i v Japonsku. Dospělá zvířata se infikují přímým kontaktem při krytí nebo vylučováním sekretu z nosu. Štěňata se při narození nakazí kontaktem se sliznicí pochvy nebo po narození stykem s nosními sekrety matky (nebo jiných infikovaných zvířat). Tento virus se může přenášet z matky na štěňata také prostřednictvím placenty (plodového lůžka). Průběh infekce závisí především na věku psa v okamžiku nákazy.

U štěňat starších pěti týdnů a u dospělých zvířat probíhá onemocněni často zcela bez příznaků. Pokud se ale objeví příznaky onemocnění, jde o zánětlivé procesy sliznic penisu a předkožky nebo pochvy; objevit se mohou také příznaky podobající se nachlazení. Tyto záněty většinou samy odezní. Poté zůstává infekce - a to je pro herpes virus typické - po celou dobu latentní (tzn. skrytá). Virus lze prokázat například v úsecích nervů nebo jiných orgánech, ale reaktivuje se a začne se rozmnožovat až ve stresových situacích, jako je říje, porod a podobně, kdy je obranyschopnost organismu přirozeně oslabena. Pak se znovu začnou tvořit protilátky. Organismus psa začne virus vylučovat a tím se mohou nakazit ostatní psi.

Infikované psy - přenašeče viru - lze odhalit tím, že je vyšetříme na přítomnost protilátek proti psímu herpes viru. Psovi se odebere krev a z ni se získá sérum. V takzvaném neutralizačním testu se sérum vyšetří na přítomnost protilátek, které jsou zaměřeny proti herpes viru.

Infekční úhyny štěňat

Infekce herpes virem patří mezi hlavni příčiny úhynů štěňat následkem infekčních onemocněni Pod tímto pojmem se skrývá celý komplex infekčních onemocnění, která jsou charakteristická tím, že u jedné feny nebo v jedné chovatelské stanici dochází ve zvýšené míře ke ztrátám na štěňatech během prvních dní po porodu. Štěňata se narodí zdravá a jsou dobře vyvinutá, ale pak začnou žalostně naříkat a kňučet a odmítají přijímat potravu; pozorujeme u nich také ztížené dýchání. Průběh nemoci bývá velmi akutní; štěňata umírají často během několika málo hodin od prvních příznaků onemocnění. Čím dříve zvířata onemocni, tím nepříznivější je průběh celé choroby.

U štěňat do věku dvou týdnů způsobuje tato infekce většinou onemocnění se smrtelným průběhem. Pravděpodobnost, že štěňata zemřou následkem uvedené infekce, začne od třetího týdne klesat. Infikované štěně se však stává - jak jsme již popisovali - hostitelem psího herpes viru po celý zbytek svého života. U starších vrhů přežívají většinou nejsilnější štěňata. V kotci, ve kterém se infekční úhyny štěňat již jednou vyskytly, k nim může docházet stále znovu; choroba většinou útočí ve vlnách. Virus se rozšiřuje v organismu v lvmfatických uzlinách všech tělesných orgánů a v určitých částech střeva. Kromě toho se šíří podél nervových drah až do mozku.

Příznaky onemocnění se projevuji ve zhoršeném celkovém zdravotním stavu psa, nechutenstvím, zpomalením srdečního tepu, sníženou tělesnou teplotou, bolestmi břicha, zvracením a průjmem. K tomu se přidává podchlazení štěňat a trvalé naříkání. Někdy pozorujeme také křeče a pohyby končetin jako při veslování. V některých případech však štěňata uhynou zcela náhle a bez jakýchkoliv příznaků. Diferenciální diagnóza uhynulých mladých psů musí vyloučit psinku, infekční zánět jater a parvovirózu psa.

Herpes prostřednictvím placenty

Pokud se herpes virus přenese na dosud nenarozená štěňata placentou, závisí průběh onemocnění rovněž na okamžiku nákazy. Jestliže se fena dostane do styku s herpes virem poprvé při krytí, může se virus poté, co se v organismu dostatečně rozmnožil, usídlit v děloze. Tím může zabránit zahnízdění vajíček nebo může způsobit úhyn plodů. Jestliže dojde k první infekci feny ve druhé třetině březosti, může dojít k mumifikaci plodu, potratu nebo předčasnému porodu. Pokud se fenka infikuje až v poslední třetině březosti, štěňata se narodí normálně. Jestliže však fena nemá dostatek protilátek v kolostru (mlezivo), uhynou štěňata během několika málo dní. Je-li koncentrace protilátek v kolostru dostatečně vysoká, štěňata sice nejsou chráněna před nákazou, ale před vlastním onemocněním ano. Proto většinou přijde fenka s pozitivním nálezem viru CHV následkem infekce herpes virem jen o svůj první vrh, protože neustálou reaktivací latentní infekce stále dochází k opakovanému oživování protilátek (booster). Následující vrhy jsou proto lépe chráněny díky vyšší koncentraci protilátek u matky.

Herpes - jednou provždy

Herpes viry jsou mimořádně nakažlivé. Jakmile se pes tímto virem infikuje, nikdy Se ho už nezbaví, jedná se o celoživotní a trvalou infekci. Proto musíme počítat také s tím, že se toto infekční onemocnění stále rozšiřuje. Kromě herpes virů mohou infekce, jež vedou až k úhynu štěňat, vyvolávat také jiné druhy virů (například parvoviry), z bakterií pak E. coli nebo stafylokoky. Herpes virus je však v infekčních příčinách úhynů štěňat na prvním místě. Odhady stupně promořenosti populace psů hovoří o hodnotách od 6 do 22 procent. Podle výsledků průzkumů z Anglie a Francie se však zdá, že by tento virus mohl být podstatně více rozšířen, než se až dosud předpokládalo.

Protiopatření proti CHV

...prakticky neexistují. Neexistuje ani účinné očkovaní, ani účinná léčba. Stupeň promořenosti populace psů je pravděpodobně vysoký (viz výše); ke ztrátám na štěňatech dochází jen tehdy, když se matka infikuje poprvé až během březosti. Další březosti feny probíhají obvykle normálně; může se však snadno stát, že fenka při příštím cyklu nezačne hárat nebo nezabřezne. Proto se zdá, že nemá smysl vyřadit z chovu zvířata, u nichž byl virus prokázán. Měla by být pouze oddělena od psů, kteří virus dosud nepřenášejí - přinejmenším během březosti a v prvních dvou týdnech po porodu. Také štěňata, která přežila nákazu CHV, bychom měli držet stranou od negativních březích fen, které nejsou nakaženy virem CHV a také od jejich novorozených štěňat, protože tato štěňata vylučují virus ještě po tři nebo čtyři týdny.

Jediná možnost profylaxe spočívá v podávání takzvaných paraimunitních stimulačních prostředků k posílení imunity matky a štěňat během březosti a po narození. Tyto látky by měly stimulovat imunitní systém březí feny.

Faktory, které přispívají k možnému rozšíření infekce,jsou mimo jiné chyby v péči o zvířata a způsobu jejich chovu a také ve zneužívání léků (například příliš časté a nekritické používáni produktů obsahujících kortizon). Další příčinou problémů může být matka, pokud například začne vylučovat mléko příliš pozdě. Velký problém je hospitalismus, tedy vysoká hustota choroboplodných zárodků, která se vyskytuje především na místech, kde žije mnoho zvířat v omezeném prostoru - například v kotcích nebo útulcích pro psy. Proto je rozhodně třeba provádět v takových prostorách pravidelnou dezinfekci běžnými prostředky - a dezinfikovat všechny prostory, ve kterých se zdržovali infikovaní psi, včetně všech předmětů v těchto prostorách.

Herpes, kašel, Aujeszkyho nemoc

Psí chřipka: pod pojmem psincový kašel chápeme komplex infekčních onemocnění dýchacího traktu psa. Tato onemocnění mohou být různého stupně závažnosti. Vyskytují se převážně za chladnějšího ročního období ve větších chovatelských zařízeních a prakticky je nelze ovlivnit antibiotiky. Na těchto hlavních infekcích se podílejí především následující druhy virů: reo-viry, viry chřipky, viry lidské chřipky (u těchto virů jde o chřipkové viry člověka! Proto se někdy namísto psincového kašle hovoří také o psí chřipce) a herpes viry. Proti psincovému kašli existuje očkování, ale v Evropě je v poslední době k dispozici jen očkovací látka proti virům parainfluenzy. Bohužel není k dispozici jako samostatná očkovací látka, ale vždy jen v kombinaci s očkováním proti psince, infekční žloutence a parvoviróze.

Pseudo-vzteklina neboli Aujeszkyho nemoc: herpes virus suis se na psa přenáší zkrmováním jatečních odpadů nemocných nebo zdánlivě zdravých infikovaných prasat. U psa se Aujeszkyho choroba, která se někdy označuje také jako pseudo-vzteklina, projevuje apatií, nechutenstvím a světloplachostí. Ve většině případu dochází k silnému a úpornému svědění zvláště na hlavě. Zvířata se škrábou tak silně, že si ničí vlastní zdravé tkáně. Někdy se u tohoto onemocnění hovoří také o záchvatech zuřivosti. Poměrně rychle dojde k ochrnutí jícnu, silnému slinění, zvracení a rozšíření zorniček. O pseudo-vzteklině se hovoří proto, že podobné příznaky se u psů projevují také při vzteklině, ale psi netrpí útočností, která je typická pro vzteklinu. Pseudo-vzteklina končí smrtí psa ještě rychleji než vzteklina - většinou během jednoho až dvou dnů. Toto onemocnění je u psů spíše vzácné a neexistuje proti němu žádná účinná léčba. Každý majitel mu však může předejít - stačí totiž nezkrmovat syrové vepřové maso.